Ódinovo dítě bylo v době, kdy vyšlo, tím typem knihy, kolem které jsem chodila jako kolem horké kaše a pokaždé obdivovala tu úžasnou obálku – leč, s pořízením dlouho otálela. Navíc neláká jen krásným grafickým zpracováním, ale i inspirací severskou mytologií a novým světem k objevování. Příběh Hirky nás zavádí na Ymslandu – světa ocasatých ætlingů, kteří by nás, lidi, zřejmě nazvali plísní a nákazou a to právě proto, že by nám chybělo to nejdůležitější; ocas. Mladá Hirka se potýká se stejným problémem, když se v patnácti letech dozvídá pravdu o svém chybějícím ocasu, o který ji nepřipravili vlci, ale nikdy ho neměla. Je Ódinovým dítětem, mýtem a člověkem. Snaží se své tajemství skrývat a hledá spojence. Jenomže se blíží obřad, na kterém má s ostatními mladými před zraky celé Manfally přimknout a navíc není jedinou, kdo prošel branou mezi světy… V první řadě – miluji fiktivní světy! Při čtení fantasy knih je poznávání nového prostředí vždy vzruš...
